Somatoemocionální uvolnění

Somatoemocionální uvolnění (SomatoEmotional Release) je technika, založená na craniosacrální terapii a komunikačních technikách. Somatoemocionální uvolnění se nevyvíjelo jako koncept, ale na základě zkušeností a výzkumů, které prováděl John E. Upledger a biofyzik Zvi Karni. Ve svých výzkumech došli k závěrům, že tělesná a emocionální traumata (termického, chemického, psychologického původu; vyvolaná v důsledku nehody, úrazu,...) působí na organismus člověka a mohou v něm zanechat otisk této události. Uvedená traumata mohou být akutního i chronického původu. Následky se přitom nemusí objevit bezprostředně, dokonce v některých případech je tělo schopné traumata samo zpracovat.

Při své práci se zabývám zejména traumaty mechanického původu. Při nich působí kinetická energie, která se okamžitě přenáší tkání. Působící energie je transformována do těla především formou deformace (fraktury, ruptury, přetržení) a přeměnou na teplo. Zbytek energie traumatického původu se ukládá v tkáních. Důvodem je zpravidla to, že působící energie je příliš velká, nebo přichází z nepříznivého úhlu. Tělo ji zhutňuje, zapouzdřuje a izoluje od okolní tělesné tkáně. Dochází ke stlačení zejména pojivové tkáně a také k jejímu ztuhnutí a slepení, což vede k narušení normálního fungování organismu. V některých případech je používán termín "energetická cysta". Její složitost dle Upledgera závisí na jejím emočním obsahu, množství energie uvnitř cysty a na její lokalizaci.

Kompletní somatoemocionální léčba kombinuje fyzické, verbální i emocionální prvky. Technik pro somatoemocionální uvolnění je celá řada. Částečným řešením traumatu je vědomá orientace klienta na přítomnost při vnímání vlastního těla: hledá místo, kde se v těle cítí dobře a bezpečně. Většina lidí očekává, že je třeba řešit jen to nepříjemné - ale úspěch terapie nelze měřit podle počtu kapesníků za sezení; to nepříjemné není důležitější, je "jen" stejně důležité. Podporujeme to příjemné, pozitivní, pokoušíme se v něm setrvat déle. Méně pozitivní myšlenky nepopíráme - také přijdou, ale pokud jim nebudeme věnovat tolik pozornosti, postupně odejdou. Každý klient potřebuje dostatek času na zvládnutí ozdravného procesu.

Na tělesné úrovni terapeut nejdříve hledá narušení tkáně, vzniklé z důvodu traumatické události. Může se jednat např. o techniky sledující tah fascií, "global listening" a "local listening". Následně je prováděna mobilizace dané oblasti velmi jemným tahem, tlakem, nebo pozičními technikami. Zároveň se terapeut stává průvodcem sebeléčebného procesu klienta formou řízeného terapeutického rozhovoru. Proces tělesného a emocionálního uvolnění mohou doplňovat i jiné techniky, např.: technika řízení energie (V-spread), práce s vektory, Somatic Experiencing, aktivní přístup klienta - jeho vlastní aktivita; uvědomění si reality se "záchytnými" body. Lidskou přirozeností je snaha o uzavírání procesů - neuzavřené procesy nám odebírají energii a navíc se stále vracejí "dotěrné myšlenky" (jakoby říkaly: "budeme tě trápit, dokud nás neuzavřeš"). Terapeut nemůže ovlivnit vnější prostředí, ale může pomáhat změnit klientův postoj k prožitým traumatům.


Home

TOPlist