Název techniky je odvozen z latinských slov "cranium" (lebka) a "os sacrum" (kost křížová). Každému člověku funguje v těle craniosacrální rytmus¹, který je charakterizován na pohmat velmi jemnými rytmickými pohyby, je nezávislý na našem vědomí a jeho rychlost je 6-12 cyklů za minutu. V jeho průběhu se hlava nepatrně rozšiřuje a poté zase zužuje, páteř se prodlužuje a zkracuje. Membrány, obklopující hlavu a páteř, podporují oběh vyprodukovaného mozkomíšního moku. Tato tekutina omývá mozek a míchu, aby byla následně navracena do krevního řečiště. Craniosacrální rytmus ovlivňuje a zároveň je ovlivňován dalšími systémy, jako např. nervovým, respiračním, muskuloskeletárním, lymfatickým apod. Klientovo tělo svými impulsy předává terapeutovi informace (ten je vnímá prostřednictvím svých vnímavých, speciálně cvičených rukou), jaké ošetření je v daném časovém okamžiku nejvhodnější . S craniosacrálními technikami je možné velmi jemným dotykem rukou podpořit lebeční kosti, křížovou kost a další struktury tak, aby znovu získaly svou přirozenou pohyblivost. S využitím těchto technik lze dosáhnout i somato-emocionálního uvolnění v minulosti nahromaděného emočního vypětí.

 

Možnosti využití craniosacrální osteopatie:

- úleva při migrénách, chronických bolestech hlavy

- chronické bolesti krku a zad

- nespavost

- rozpouštění stresu a napětí

- potíže v oblasti čelistí

- snížení bolesti např. při artróze, artritidě.

 

Literatura a webové stránky uvádí i další možnosti využití craniosacrální osteopatie, jako např. pooperační rehabilitace, autismus, poruchy učení; použití metody může omezit nutnost operačních zákroků a také podávání léků. Vždy záleží na konkrétních podmínkách v těle každého jednotlivce. Počet ošetření pro dosažení žádoucích výsledků se odvíjí od složitosti konkrétního případu, pacientových obranných mechanismů a ostatních faktorů.

 

Na terapii se oblečte do pohodlného, ne příliš stahujícího oblečení. Ošetření se provádí v klidné, uvolněné atmosféře. Někdy na prvním sezení Vaše tělo teprve porovnává svá očekávání a získává pocit důvěry. Po terapii je vhodné dodržovat správný pitný režim, nechat tělo alespoň trochu odpočinout, aby mohlo zpracovat všechny změny a přijmout nové informace důležité pro léčbu celého těla.

 

Mike Rawlinson na svých stránkách www.craniosacral-therapy-information.org.uk rozlišuje mezi craniální osteopatií a craniosacrální terapií. Původ obou terapií vychází z učení amerického osteopata W.G. Sutherlanda (1873–1954). V rámci těchto dvou terapií uvádí M. Rawlinson i odchylky mezi jednotlivými modely: biomechanický model je zaměřen na nalezení restrikcí v tkáni a na jejich rozpouštění. Upledgerova CST zahrnuje navíc somato-emocionální uvolnění. Biodynamický model se nezaměřuje na rozpouštění restrikcí, ale je orientován na rytmický fluidní a tkáňový pohyb. Hledá hluboký vztah mezi pacientem a jeho celkovým zdravím. Model procesně založené CST je založen na biodynamických principech; umožňuje však také ve vhodných případech přímou práci na uvolnění tkáňových restrikcí. Zdůrazňuje důležitost životních zkušeností, které nás ovlivnily.

 

Pro orientační představu se můžete podívat na video - zhruba desetiminutový výklad určený pro studenty craniosacrální terapie (část craniosacrální rytmus) od Mgr. Heleny Touškové, certifikované craniosacrální terapeutky, na youtube.com - v původním znění (angličtině).

 

Omezení pro craniosacrální osteopatii

Při některých níže uvedených onemocněních je vhodné informovat terapeuta (např. pro snížení tlaku při ošetření), akutní závažné případy mohou být kontraindikací pro terapii.

 

Omezení pro craniosacrální osteopatii:

- akutní stadia nitrolebečního nebo nitropáteřního krvácení, nádorů, zánětů, podlitin,

- nedávné zlomeniny lebečních kostí, kosti křížové, kostrče nebo páteřních obratlů,

- nitrolebeční aneurysma (výduť),

- herniace (vyhřeznutí) prodloužené míchy,

- hydrocephalus (nadměrné hromadění mozkomíšního moku v mozkové tkáni).

 

¹Craniosacrální systém se skládá z:

» meningů - mozkových plen (dura mater cranialis, dura mater spinalis; arachnoidea; pia mater), které obalují mozek a míchu,

» mozkomíšní tekutiny, která se nachází v subarachnoideálním prostoru - umožňuje vrstvám pohyb, obsahuje živiny a odvádí odpadní produkty,

» kostěných struktur s úponem k nepropustné a nedpoddajné dura mater, která je jakýmsi konečným vnitřním prostorem našeho napětí. Je na několika místech připevněna k lebce a obdobná připojení existují i uvnitř páteřního kanálu: postupně směrem od hlavy dolu v části foramen magnum, na druhém a třetím krčním obratli a na druhém obratli kosti křížové. Tato uvedená spojení ke kostem a také spojení míšních nervů s durou mater umožňují (vzhledem k úzké návaznosti mezi jednotlivými meningy a jejich obsahem) přemístění napětí z celého organismu do hlavy a do páteřního kanálu, nebo také obráceně napětí z craniosacrálního systému směrem do organismu,

» struktur sloužících k produkci a resorpci mozkomíšní tekutiny. Lebeční kosti i křížová kost se nepřetržitě, i když zcela nepatrně, pohybují. Přizpůsobují se tak stálým změnám tlaku mozkomíšního moku uvnitř polouzavřeného hydraulického systému ohraničeného membránami.